Je pondělí ráno a moje myšlenky "lítají" mezi Kořenovem a Harrachovem. Při hlubokém nádechu mě bolí snad každý sval včetně kostí!
Oproti loňsku jsme měli alespoň trochu představu do čeho jdeme. Pobaví nás už páteční večer. Navštěvujeme tatíka na chaloupce v kořenovských kopcích a společně se vydáváme na večeři a posléze nahoru na rozhlednu Štěpánku. Uźíváme si atmosféry větrného vrcholu a pomalu sestupujeme zpátky, když se z lesa začínají objevovat siluety běžců.
V dálce rozpoznávám Zuzku a na mysli mě hned naskočí její věta z našeho odpoledního telefonátu: "My jedeme s holkama z Prahy až v pět, takže výklus nahoru určitě nestihneme..." To se zdá se, nepovedlo... Za ní se objevují další známé tváře a Martin nás cíleně "odděluje" od rodičovské návštěvy, takže se zmůžu jen na "Tak ahoj tatíku" a obracíme směr ze sestupu na výklus zpátky nahoru na rozhlednu s Martinem v zádech.
Sobotních 20 km z Kořenova do Harrachova se mě oproti loňsku jeví jako příjemný výlet. Ani se nestačíme pořádně rozhlédnout a už lesem přibíháme ke golfovému hřišti u nádraží a odtud je to už příjemně z kopce. Klasicky se drápeme na náš největší skokanský mamutí můstek K185. Tohle je má nejoblíbenější část, užívám si to, i když nahoře "krapítek" fouká.
Hanka nás napíná se svou dvouhodinovou akcí aktivního poledního odpočinku, u kterého se prý nemáme ani pohnout. Z této tajné akce se vyklube bezva malování na hrníčky. Paní keramička mne uklidňuje, že vypálením se barvy ustálí a celkový dojem z kresby na hrnek se zlepší...
Odpoledne týmové lehy sedy, kliky, švihadlo, memory test, shyby, hody, skok z místa i trojskok, šplh po laně a velmi vtipný běh s živým "pytlem". Zvlášť u shybů jsme v očekávání veselých Hančiných poznámek: "Visíš tam, jak pytel hnoje, Koukej tam narvat tu bradu!" apod. Opakuje se loňský scénář....ani jeden:o( Rozsekne to až náš supermanský kapitán Honza, který jich dá 15ct kousků! Memory test nám zpestřuje francouzská spojka, ale poradíme si i tak.
Neděle graduje jak počasím, tak orientačním během, kde mi los určuje skvělou společnost. Obíháme s Míšou a Katkou všech 18 kontrol, ale né úplně stíháme časový limit v cíli.
Takže přece jen „Cílová čára je pouze začátek úplně nového závodu.“
