Argentina a ledem pokrytý národní park Los Glaciares

Perito Moreno je ledovec, na který je krátké i globální oteplování. Je jedním z mála ledovců, který neustupuje. Díky množství srážek, zásobující andské hřebeny novým sněhem, se jeho čelo dokonce pohybuje kupředu 2 metry denně.

Za špičkami stromů se před námi vynořuje gigantický ledovec. Podívaná, která ohromí každého. Perito Moreno zabírá na svém třicetikilometrovém toku plochu přes 250 km2. 

Stejnou rychlostí, jakou se ledovec sune dolů, se také rozpadá v jezeře. Již několik staletí je totiž Perito Moreno prakticky stejně velký, jen s nepatrnými výchylkami. A to je unikát. Ať už totiž na globální oteplování věříte nebo ne, jeden fakt je nesporný: téměř všechny ledovce na naší planetě se v posledních letech zmenšují, tají a ustupují. Perito Moreno nikoliv.

Ledové monstrum je tedy pěkně živé. Ze všech stran duní hlasité pukání. Z čelní stěny, žíhané šedými nánosy prachu odkudsi shora, slisovanými dalšími vrstvami sněhu a ledu, se tu a tam utrhne kousek velikosti automobilu. Pak z výšky dosahující menšího paneláku, šplouchne do tyrkysového jezera.

"Perito Moreno“ může ve španělštině znamenat „Snědý Odborník“, ale ledovec je pojmenován podle cestovatele a objevitele Francisca Morena (1852-1919), jednoho z prvních badatelů a specialistů věnujícímu se této oblasti. Název ledovce lze tedy volně přeložit jako "Expert Moreno“.

Třetina národního parku Los Glaciares je pokrytá ledem. Ledovcové pole je po Antarktidě a Grónsku třetím největším na světě a patří mezi největší světové zásobárny sladké vody. Většina srážek přichází z chilské strany od pacifiku, ale nemalá část sněhu a ledu nahromaděná na andském hřebeni odchází i směrem do Argentiny, která se nachází ve srážkovém stínu.

Cerro Chaltén, též Cerro Fitz Roy, je hora ležící na území Národního parku Los Glaciares v Patagonii. FitzRoy pochází od Francisca Morena, který ji roku 1877 pojmenoval po Robertu FitzRoyovi. Hora byla poprvé slezena roku 1952 francouzským alpinistou Lionelem Terrayem a Guido Magnonem.

Hora má pověst „nedostupného vrcholu“. Přestože je její výška poměrně nevýznamná, mezi vrcholy Národního parku Los Glaciares je nejvyšší. Její strmé žulové stěny jsou technicky velmi náročné, ročně je hora slezena jen několika málo jednotlivci.