Nový Zéland, to je nespočet různých aktivit !

Nový Zéland je země extrémů a superlativů. Tráva je tu zelenější, nebe jasnější, hory vyšší a voda průzračnější. Prostě Aotearoa "Země dlouhého bílého oblaku".

Nový Zéland je nezávislý stát, konstituční monarchie, člen britského Společenství (The British Commonwealth of Nations). Hlavou státu je královna Elizabeth II. Na Novém Zélandu ji zastupuje guvernér, na kterého jsou delegovány veškeré pravomoci královny vztahující se k Novému Zélandu. Ačkoliv oba jsou integrální součástí novozélandské vlády, zůstávají neutrální a nezasahují do politických procesů. 

Nový Zéland postupně přichází o národní symbol – ptáků kivi ubývá 

Počty ptáků kivi dramaticky klesají. Z původního milionu jich ve volné přírodě na Novém Zélandu zbylo necelých 70 tisíc. Novozélandská vláda proto přijala opatření na jejich záchranu – do roku 2027 chce jejich počet zvýšit o třetinu. 

Za úbytek populace ptáků kivi mohou hlavně predátoři, které na novozélandské ostrovy přivezli lidé - zejména psi a lasičky, pro které jsou tito ptáci snadná kořist. Ročně se populace zmenší asi o 2 %. Zahrnuje pouze jednu čeleď a jen několik druhů kiviů, všechny žijí pouze na Novém Zélandu, a to ve vlhkých pralesích.

Kiviové mají silně redukovaná křídla, chybí jim obrysové peří i letky a peří připomíná srst. Na hrudní kosti chybí hřeben pro úpon svalů, klíční kost je redukovaná.

Kiviové mají dlouhý zobák, který je na konci opatřen hmatovými pírky. Nozdry se také otevírají na konci zobáku. Kiviové mají vynikající hmat a čich a při hledání potravy spoléhají na tyto dva smysly. Jsou aktivní v noci, kdy loví červy a larvy, které najdou v půdě. 

 Po celém území Nového Zélandu najdete mnoho míst kde lze rozbít stan.

Ty se dají rozdělit do tří kategorií. Kempy, většinou pod názvem Holiday Park, s kompletním zázemím - sociální zařízení, kuchyně, někde i společenská místnost. K těmto kempům vždy dojedete autem, či karavanem (poplatek za osobu je kolem 10-12 NZ$). Často nabízí i chatky k ubytování.

Přírodní kempy, které spravuje DOC (Department of Conservation), zde najdete různé úrovně vybavení, od pouhé mýtiny až po kempy s kompletním sociálním zařízením. Tyto kempy jsou většinou v těsné blízkosti přírodních parků (možný příjezd autem), některé se nacházejí i uvnitř parků - určené pro trempy. (poplatek je kolem 5-7 NZ$)

Národní park Westland, země ledovců
 
Část západního pobřeží Jižního ostrova Nového Zélandu pokrývá Národní park Westland, který proslul svými horskými štíty, mohutnými ledovcovými splazy, krásnými jezery, ale i hustými deštnými lesy a pobřežními lagunami. Park je jedním z mála míst na Zemi, které zůstalo do značné míry zcela nedotčeno moderní civilizací.

Národní park Westland se rozkládá na území velkém 1175 kilometrů čtverečních od vrcholků Jižních Alp na východě, kde má společnou hranici s národním parkem Aoraki/Mount Cook, až po Tasmanovo moře na západě. Přestože byl národní park Westland v období zlaté horečky v 60. letech 19. století bezohledně drancován hledači zlata a neprospělo mu ani pastevní hospodářství na říčních nivách, zůstala dodnes v parku nedotčená panenská příroda. 
Jeho horské štíty dosahují nadmořské výšky okolo 3500 metrů a součástí parku je také asi 60 ledovců. Nejslavnějším z nich je ledovec Františka Josefa (Franz Josef Glacier) a Foxův ledovec (Fox Glacier) – oba jsou 13 km dlouhé a jsou od sebe vzdáleny 25 km. Jejich jedinečnost spočívá v tom, že sestupují z oblastí věčného sněhu až k deštným lesům v blízkosti pobřeží. Jde o majestátní veletoky bílého až tyrkysově zeleného ledu a po právu patří k nejúchvatnějším přírodním krásám Nového Zélandu.

Tongariro Crossing. Nejkrásnější "výšlap" na Novém Zélandu 

Všude kolem tu na povrch uniká pára a vyvěrají horké prameny. Střídá se tu holá kamenitá půda, lávová pole, zasněžené vrcholky, vulkány, křišťálově čisté prameny, jezírka a samozřejmostí je i zápach síry. 

Národní park Tongariro, ležící v srdci Severního ostrova, je skutečným skvostem. Na poměrně malém území najdeme termální prameny, různobarevná kráterová jezera, desítky vodopádů či jedinou novozélandskou poušť.

Je to jediná oblast na Novém Zélandu, která se pyšní dvojitým statutem ochrany UNESCO. Park je součástí hlavní sopečné oblasti Nového Zélandu, která se jmenuje Taupo Vulcanic Zone.

Dominantou celého parku jsou tři vulkány: Mount Tongariro, Mount Ruapehu a Mount Ngauruhoe. Mount Ruapehu se svou výškou 2797 m je nejvyšší a též nejaktivnější z celé trojice místních sopek.

Jednu z nejhorších erupcí tu zažili na vánoce v roce 1953. Tehdy se láva vylila přes okraj kráterového jezera a začala se valit do údolí.

Na cestě smetla železniční most, přes který právě přejížděl vlak. O život tu tehdy přišlo 153 lidí. Tato událost patří k největším novozélandským neštěstím, ale i přírodním katastrofám.

Po této pohromě instaloval Department of Conservation (DOC) na okraj kráterového jezera důmyslný výstražný systém s alarmem, který v případě přelití lávy ihned upozorní na možné nebezpečí.

Tonagariro Crossing je jednodenní trek, který se dá zvládnout pohodlnou chůzí asi za osm hodin. Na jeho cestě jsou zahrnuta ta nejhezčí místa z Tongariro Northern Crossing. Výchozími body jsou z jedné strany Mangatepopo z druhé pak Ketetahi Huts.

Jak řídit na Novém Zélandu?  Držte se vlevo !

Tohle asi není překvapivá informace, na Zélandu se jezdí vlevo. Chvíli je to nezvyk, ale zvykli jsme si poměrně brzy. Jednoduchá obecná pomůcka zní, že sedadlo řidiče by mělo být u středové čáry (s auty s volantem na levé straně se tu moc nepotkáte).
Přestože se řídí vlevo, platí i na Novém Zélandu přednost zprava. Ve městech jsou většinou semafory, z počátku jsme se prostě drželi aut před námi a zvykali si. Mimo města je tak málo dopravy, že s tím nebyla potíž. Kiwáci jsou si naštěstí tohoto handicapu turistů vědomi a velmi často se například na frekventovaných tazích setkáte se značkou „Keep left“.

Wai O Tapu

Waiotapu, což je maorský výraz pro „posvátnou vodu“, je geotermální oblast nacházející se asi 30 kilometrů jižně od města Rotorua. Před příchodem Evropanů patřila oblast Maorům z kmene Ngati Whaoa. Pro samotné Wai O Tapu je typické velké množství barev, které jsou způsobeny především vysokým obsahem minerálů. Je označováno za nejbarevnější a nejrůznorodější geotermální oblast na Novém Zélandu. 

V oblasti je velké množství horkých pramenů, jezírek, kráterů, gejzírů či bahenních sopek. Ke skvělým úkazům patří Artist’s Pallete (Umělcova paleta), Devil’s Bath (Ďáblova koupel), Champagne Pool (Šampaňské jezírko), bublající Mud Pools (Bahenní jezírka) nebo Primrose Terrace (Petrklíčová terasa).

Atrakcí v oblasti je také Lady Knox Geyser. Jde o gejzír, který tryská do výšky 10 až 20 metrů každý den v 10:15, přičemž tuto pravidelnost vyvolává průvodce vhozením mýdlových vloček do gejzíru.

Kameny Moeraki Boulders připomínají želví krunýře

Cestu mezi Dunedinem a městem Christchurch si můžete zpříjemnit zastávkou u rybářské vesničky Moeraki. Mají tu zvláštnost, kterou jinde na světě nenajdete. "Balvany Moeraki Bolders". 

O tom, jak se sem dostali, jsou vedeny často vášnivé vědecké diskuze. Moeraki jsou velké, šedivé a téměř dokonale kulaté balvany, které však neopracovala lidská ruka.

Jde o výtvory přírody. Vyskytují se ve skupinách, sem tam ale leží i naprosto osaměle. Některé z kamenných kolosů váží až několik tun a jejich průměr může přesahovat i dva metry. Povrch připomíná krunýř želvy. Balvany bývají obvykle zcela zaplavené, je tedy třeba vyčkat na odliv, kdy je nízká hladina moře umožňuje obdivovat odhalené.

Jak se sem dostaly? Většina badatelů se domnívá, že pocházejí z jílovcových skal podél pobřeží, jsou pozůstatkem jejich eroze. Byly zformovány na dně oceánu přibližně před 60 miliony lety postupným nabalováním kalciových solí kolem pevného jádra, fungujícího jako cement. Maorská legenda ovšem praví, že Moeraki Boulders byly původně koše na jídlo převážené na kánoi Araiteuru. Kánoe ztroskotala u pobřeží Nového Zélandu a koše se proměnily právě v hladké balvany.

Jižní Alpy, NP Mount Cook

Mount Cook National Park je neskutečně krásný národní park, pojmenovaný podle hory Mount Cook, nejvyšší hory Nového Zélandu.

V jazyce původních obyvatel Nového Zélandu maorštině se Mount Cook jmenuje Aoraki, což v doslovném překladu znamená něco jako „napichovač mraků“, a jeho vrchol vystupuje z pohoří Jižních Alp až do výše 3 754 m.n.m. Oblast Mount Cook je mnohými, včetně režiséra Pána Prstenů, považována za nejkrásnější část pohoří Jižní Alpy. 

Národním parkem byl Mount Cook oficiálně jmenován již v roce 1953 a od roku 1990 je zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Park obsahuje 140 vrcholů vyšších než 2 000 m a 72 pojmenovaných ledovců. Zajímavostí je, že sem každým rokem jezdí trénovat rakouská lyžařská reprezentace a spousta horolozeckých skupin, které tady trénují na výstupy na osmitisícovky, protože svojí povahou prý Mount Cook hodně připomíná např. výstup na Mount Everest a dobře se na něm díky tomu trénuje.

Tyrkysově modré jezero Pukaki

Už samotná cesta do národního parku pojmenovaného po tomto horském velikánovi je dech beroucím zážitkem.

Máme pocit, že krajinu okolo nás někdo namaloval a její obrázky nám promítá okolo auta, tohle přece nemůže být skutečné! Hlavní silnice vede okolo tyrkysového jezera Pukaki, které má barvu tak neuvěřitelnou, že vypadá jako by se v ní topilo tisíce šmoulů.

Tato sytě modrá barva je způsobená horninovou moučkou, zvanou také ledovcové mléko, která  je tvořená jemnými částečky hornin rozemletými ledovci a poté rozptýlenými ve vodě.

Údolí Hooker valey

Hlavní základnou celého národního parku je vesnička Mount Cook Village, odkud lze vyrazit na jeden z mnoha různě dlouhých a obtížných treků. Vybíráme Hooker valey track nabízející nádherné výhledy na mocný štít nejvyšší hory. Trasu nám několikrát kříží mléčně modrá řeka Hooker, kterou se přecházíme po houpacích visutých mostech, které jsou sami o sobě velkým dobrodružstvím.

Hned na začátku treku stojí kamennný pomník Alpine Memorial, který připomíná oběti, které okolním horám podlehly. Jen samotný Mt. Cook si díky své horolezecké obtížnosti vyžádal už před 200 lidských životů. 

Tasmanský ledovec

Další populární túra nás po hodince chůze zavede k Tasmanskému ledovci. Ten je se svou délkou 27 kilometrů největším ledovcem národního parku. Tvary okolních morén napovídají, jak se ledovec měnil v průběhu času.

Místo původního ledovce nahradilo jezero, které se začalo formovat až kolem roku 1974 a dnes už měří více než 7 kilometrů.

Na jeho hladině se rýsují mohutné kry, mezi kterými se můžete projet v motorových člunech, které se v rozlehlém jezeru téměř ztrácí. Z jezera vytéká řeka Tasman river, která poté ústí do dříve zmíněného šmoulového jezera Pukaki. Pokud se sem vydáte v létě, kdy ledovce nejsou pokryté sněhem, budete si tu připadat trochu jako na stavbě. Protože je místní horská krajina tvořená především ledem a skálami, které ledovce v průběhu věků rozemlely na drobné šedé kamínky a skalnatý prach, tak se tu všude hodně práší a voda v jezerech a řekách je jakoby mléčně zakalená a vypadá jako plná popela či cementu.

 Maorská legenda

Bylo nebylo, v dávných dobách, kdy na území dnešního Nového Zélandu ještě řádili nespoutané vlny Tichého oceánu, se Otec Nebes Raki oženil s Matkou Zemí Papa-tui-nuku.

Po svatbě jeho děti sestoupili na zem přivítat novou manželku svého otce. Čtyři synové (Ao-raki, Raki-ora, Raki-rua a Raraki-roa) se vydali na cestu ve své kánoi waka, ale ať hledali, jak hledali, na pevninu nikde nenarazili. 

Rozhodli se to tedy s nepořízenou vrátit zpět do nebeského domova, ale zaříkávadlo, které je mělo vyzdvihnout zpět do nebes přestalo fungovat, a oni i s kánoí spadli zpět do moře. Během pádu se kánoe proměnila v kámen a vytvořila Jižní ostrov, stejný osud potkal nebeské bratry, kteří se snažili vyšplhat po jejím boku. Aoraki se proměnil v nejvyšší vrchol Nového Zélandu, Mt. Cook, a jeho bratři v okolní hory Mount Dampier, Mount Teichelmanna a Mount Tasman. Protože jméno nejvyššího bratra, Aoraki, v maorštině znamená oblak v nebesích, vrchol této mocné hory je většinu času zahalen v mracích. Aoraki totiž ne vždy vítá nové návštěvníky a jako velký vládce si pečlivě vybírá komu udělí audienci a ukáže se mu v celé své kráse.

Noc v horské chatě pod Mount Cookem

Pokud vám krátké túry nestačí a chcete zažít pořádné dobrodružství, můžete se vydat na jeden z vícedenních treků. Nejoblíbenějším je Mueller Hut Track, který nabízí přespání ve vysokohorské chatě v 1800 m. n. m. s výhledem na samotný Mt. Cook.

Samotný trek jde zvládnout i za jeden den (zhruba 4 hodiny nahoru a 3 dolů), nezůstat ale přes noc na takto magickém místě by byla obrovská škoda. Počítejte s tím, že o přespání chatě Mueller Hut je velký zájem, a tak je potřeba  si místa předem zarezervovat v informačním centru DOC, v sezóně raději i několik týdnů dopředu. 

Jezero Tekapo

Povinnou zastávkou při cestě z národního parku je potom nedaleké jezero Tekapo. Jeho zářivě tyrkysová barva je způsobená přítokem z místních alpských ledovců stejně jako voda v prvním jezeře Pukaki. Tekapo je nejkrásnější na jaře, kdy jeho břehy zdobí nádherné lány rozkvetlých vlčích bobů zbarvených do růžových a fialových odstínů.

Národní park Abel Tasman

Když se na Novém Zélandu mluví o Národním parku Abel Tasman, vždy se mluví o slunečném počasí, úchvatné přírodě a kajacích.

Tento region má každoročně nejvíce slunných dnů v celé zemi a kontrast zlatých písčitých pláží s azurovým mořem a zeleným hustým lesem je natolik okouzlující, že Národní park Abel Tasman patří mezi jedno z nejoblíbenějších míst na dovolenou. Díky svému křišťálově průzračnému moři, klidným zálivům a několika ostrůvkům rozsetým podél pláže patří plavba na mořském kajaku mezi nejvyhledávanější aktivity. Tedy jsme tohle mořské dobrodružství nemohli vynechat ani my. Ale to už je jiný příběh.

 https://plicova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=584581