Vidět Neapol a běžet, Napoli city half marathon

Neapol je hlavním městem kraje Kampánie, která leží na jihu Itálie, přímo pod činnou sopkou Vesuv. Fascinující Neapol, kterou rozhodně stojí za to „vidět a zemřít“. Město, které má tolik tváří, kolik si jich jen umíte představit.

Akce RunCzechu jsme si oblíbili a už dlouho v nás dřímalo velké přesvědčení "zaběhnout" si nějaký závod v Evropě. Neapol se zdála ideální volbou svou blízkostí, počasím i trasou. Také rozhodně  splňovala požadavek nás horalů, blízkost kopce v destinaci. Rozhodnutí padlo rychle, letíme! Týden před akcí si užívám mrazivé běžky na Jizerce. Odměnou mi je nachlazení a horečky. Skvělý předpoklad proto zaběhnout si neapolskou půlku.

Napoli city half marathon 2018

Neapol, město na jihu Itálie, plné historických památek a mafiánských gangů. Město, kde si také perfektně zaběháte v zimě, když je zbytek Evropy zmrzlý. Trasa závodu neapolského půlmaratonu nás provádí od nábřeží přes ty nejúžasnější místa ve městě (jako jsou Castel dell´Ov, Teatro San Carlo nebo Piazza del Plebiscito) až k úchvatným výhledům na Středozemní moře.

Místňáci si atmosféru závodu naprosto užívají, kříčí na sebe, povzbuzují se, hecují a obecně mě přijde, že víc než o čas jim jde o prožitek. Jižanská živelnost z nich prostě čiší na každém kroku. Závod má díky tomu nepopsatelnou atmosféru. O to víc jsem zklamaná z "divácké sekce".

Všechny podniky RunCzechu u nás doma mají vždy obrovskou diváckou podporu po celé své trase a povzbuzování od místních obyvatel a plácání s dětmi mě chybí. Jakoby nikdo z rezidentů  ve městě nevěděl, že se koná významný běžecký podnik.  Svým výkonem se řadím k běžcům co běží pro zážitek a ne tolik na rychlost a fandící diváci ze mne vždy dokážou právě vymáčknout lepší výkon. 

Oproti tomu občerstvovačky a všichni dobrovolnící a policie na trati jsou zase naprosto perfektní. A ty pomeranče na 16.ctém kilometru s rudou a šťavnatou dužinou mne stály 4 minuty. Ňam!

Bezpečnost, odvaha musí být

Před Neapolí papírové průvodce varují. "Je tu prý nebezpečno, tašku noste na břiše nebo šikmo přes rameno, ať vám ji zlodějíčci na motorce nestrhnou, a nechoďte sami !"

Odpadky na ulicích už k Neapoli tak nějak patří, stejně jako nálepka nebezpečného města. Tou se ale nenechte zastrašit, protože jestli je Neapol něčím nebezpečná, pak vyjímečností a zejména životním stylem jejích obyvatel, který Vás uchvátí. Nedivte se proto, pokud si při návštěvě této metropole budete občas připadat jako v jiném světě. Skoro jako ani bychom nebyli v Evropě.

Je docela příznačné, že v roce 1973 vypukla ve městě vlivem špatných hygienických podmínek epidemie cholery, během níž zemřelo 30 lidí. Neopakovatelná historie a architektura dovedla Neapol však v roce 1995 na seznam světového dědictví UNESCO.

Vydáte-li se ovšem do Vomery, jakési lepší čtvrti, která se prostírá vysoko nad okolním městem, první negativní dojem z Neapole se zmírní. Odtud máte metropoli Kampánie jako na dlani i s podkovou Neapolského zálivu s ostrovy Capri a Ischia pod masivem Vesuvu. Tady musíte dát Goethemu a dalším obdivovatelům města slavných králů, kterých se tu za staletí vystřídalo bezpočet, za pravdu. " Kdo viděl Neapol, nemůže být nikdy smutný." Tak zvolal v euforii nad krásami Neapole německý básník Goethe."

Místní gastronomie

Nejsou to jen památky a zákoutí Neapole, která nás do tohoto města táhnou. Na své si přijdou i milovníci gastronomie. Nelze než potvrdit, že právě v Neapoli ochutnáte tu nejlepší pizzu, jakou jste kdy jedli – vždyť právě tady se zrodila.

I na svou kávu jsou místní právem náležitě pyšní. Zapomenout nelze ani na vynikající neapolské sladkosti, jako jsou například „sfogliatelle“ plněné ricottou, rumové „baba“, koláče „pastiera napoletana“ a mnohé další.

První pizza, tak jak ji známe dnes, byla vyrobena v roce 1889 na počest příjezdu královny Margherity Savojské. Ingredience rajčata, mozzarella a bazalka symbolizovali italskou vlajku. Právě tento druh zůstal do dneška tím nejoblíbenějším a koupíte jej na každém rohu, navíc velice levně. 

Ať už se v Neapoli vydáte kamkoliv, jistě vaší pozornosti neunikne všude visící prádlo a chaotická místní doprava. Způsob, jakým se tu jezdí na skútrech, je obdivuhodný! Neuvěřitelně otlučená jsou tu snad úplně všechna auta, do dvouproudovky se jich naskládají čtyři řady vedle sebe.

Pěšky na dřímající Vesuv

Z nuly do 1270 metrů nad mořem za pár hodin. Pokud jste ještě nikdy neměli možnost vylézt na činnou sopku, v Neapoli si to můžete vynahradit. Vesuv, italsky Vesuvio, se tyčí nad městem a láká všechny, kteří mají odvahu vypravit se na vrchol jediné činné sopky na evropském kontinentě.

Psal se rok 79 a právě 24. srpna měl její výbuch za následek jednu z největších starověkých katastrof. V římských Pompejích a v dalších městech v širším okolí vulkánu zemřelo na 25 tisíc lidí. Dokonale zakonzervované památky se posléze staly archeologickou senzací. Ačkoli Vesuv momentálně spí, vědci jej bedlivě sledují a nevylučují opakování exploze.

Nečekaný, ale o to ničivější výbuch Vesuvu v roce 79 vyvrhl do výšky až 32 kilometrů obrovské množství horniny a rozpálil vzduch na 500 stupňů Celsia. „Smrt přišla rychle. Lidé zemřeli na teplotní šok.“ Vesuv zásoboval své okolí materiálem tři dny a například Pompeje, dnes jedna z nejnavštěvovanějších italských památek vůbec, se ocitly pod šestimetrovým nánosem popela a kamení.

Města byla znovuobjevena až v novověku

Postižená města se poté už nikdo nesnažil přivést k životu a po staletí upadla v zapomnění. Pompeje byly poprvé objeveny v roce 1599, ale na archeologický výzkum čekalo další zasypané město Herculaneum až do roku 1738 a Pompeje ještě o deset let déle. Vědci byli nadšeni - sopečný materiál totiž vše dokonale zakonzervoval. Nejemotivnějším symbolem celé zkázy se staly sádrové odlitky těl obyvatel v momentech, kdy je zastihla smrt.

Teorie o smrti obyvatel téměř potvrzena

Poprvé od objevení ztraceného města vědci přišli s novou teorií, jak jeho obyvatelé zemřeli.

Prý se neudusili, ale zahynuli v důsledku extrémně vysokých teplot. Těla obětí se pod šestimetrovou vrstvou prachu zachovala přesně v pozicích, kdy je zastihla smrt. Josef Fryš, autor knihy Pompeje, život ve stínu Vesuvu k tomu dodává, že tato teorie není úplně nová, sám o ní prý psal už před devíti lety v jednom článku. Italští vědci ji však teprve nyní dokázali téměř potvrdit, když pomocí nejmodernějších přístrojů zahřívali kosti na teplotu totožnou s tou, se kterou se onoho osudného dne Pompejané „setkali“.

Ercolano

Herculaneum bylo antické město v Kampánii, které zaniklo, stejně jako Pompeje a Stabiae, při výbuchu Vesuvu 24. srpna roku 79 n. l. Podle legendy jej založil mýtický řecký hrdina Héraklés. Na jeho místě dnes stojí město Ercolano.

Dnes si hodně lidí spojuje Neapol jen s mafií a nedávnou odpadkovou krizí. To by byla ale škoda. My ji určitě můžeme doporučit.

Pokud se vyhnete problematickým čtvrtím a dáte si pozor při přecházení divokých ulic, objevíte místo, které prostě má svůj Genius loci. A my se rozhodně vrátíme, nestihli jsme přece prozkoumat Pompeje. 

Musíme nakonec souhlasit s Hana de Goeij, že "Neapol musela být okouzlující, vášnivá a tajuplná dívka. Staletí v její hrudi bilo srdce naší civilizace, v její náruči se hřáli králové a svůj hold jí k nohám skládali nejvýznamnější umělci své doby. Dnes je z ní lehce nerudná vznešená dáma v ošuntělém kabátě, která svá tajemství poodhalí jen těm nejvytrvalejším. Život v ní charakterizuje l’arte di campare neboli umění žít a přežít za každých okolností."