Rumunské Karpaty Capatini - Paring
Dojem ze země dělají z veliké části lidé, Ti místní nebo Ti vedle Vás. Ten mocný moment sdílení jakéhokoliv zážitku s veselým parťákem je tisíckrát cennější než zážitek samotný. Volba spolucestujících pěšáků je asi nejstrategičtějším tahem na šachovnici plánování.
https://www.zkomfortnizony.cz/post/rumunské-karpaty-capatini-paring
Samotné pohoří leží v jihovýchodní části rumunských Jižních Karpat (Capaţii Meridionali) a jeho hlavní hřeben se táhne v délce více než 70 kilometrů ve východozápadním směru. Od něj směrem k jihu se rozprostírají rozsáhlé zelené pastviny, které ještě i dnes spásají nesčetná stáda ovcí a prohánějí se po nich stáda divokých koní, jež spolu s opuštěností celého pohoří dávají Munţii Capaţini tu pravou karpatskou nespoutanost.
Charakter pohoří silně připomíná Malou Fatru, oproti pohoří Paring, které na Munţii Capaţini bezprostředně navazuje v jeho západní části v sedle Curmatura Olteţului (1 640 m) a které svoji větší rozervaností připomíná spíše Nízké Tatry. Nicméně karpatská podobnost jednotlivých pohoří táhnoucích se celým tzv. karpatským obloukem je zjevná. Hlavní hřeben v celé své délce prakticky neklesá pod hranici dvou tisíc metrů.
Vydat se za horami do Rumunska znamená nejprve absolvovat dlouhou, ne vždy zcela pohodlnou cestu. Zocelení tak může přijít hned na počátku. Přejíždíme slovenské, maďarské a nakonec i rumunské hranice a už za tmy se rozhodujeme přenocovat v nejbližším opuštěném lese a na místo startu do Petrosani, dorazit až druhý den ráno. Neomylně sjíždíme z dálnice a drncáním po panelové cestě nacházíme poměrně rovné místo na rozložení stanů. Mé čichové buňky zaznamenávají pach dosti parfémované nafty nebo oleje? I tak se shodujeme, že na noc zůstáváme.
Trochu unavení po hodinách cesty autem stavíme stany a udržujeme pitný režim s pivní a vinnou nabídkou. Z lesa se vynořují žluté světlomety přijíždějícího auta a místní týpek se dává do řeči s Luckou. Zdá se, že každý má co říci, ale porozumění není valné. Vkládá se do toho Standa a my už jen slyšíme opakující se slova: "mistre?, mistre?, mistre?"... Standa na muže v autě souhlasně pokyvuje a vypadá to, že snad porozuměl. Místní chlapík odjíždí a přeje nám dobrou noc (alespoň myslím). Po rozloučení sledujeme auto mizející v dáli a se zvědavým výrazem hledíme na Standu : "Co, že je v té zemi?"
Ten se jen směje a znovu nám opakuje "mistre?, mistre?". Taky vůbec netuší co ta slova vyjadřují. Tak se poddáváme úvahám o významu těchto slov. Vzhledem k tomu, že na našem "tábořišti" jsou poměrně silné železné roury a nádrže s kovovými víky, myšlenky jsou divoké. Domníváme se, že nás upozorňoval na nevhodnost tohoto místa k nočnímu kempování. Naše offline překladače z rumunštiny při použití jeho textace nevracejí žádné smysluplné výsledky.
Chvíli se bavíme úvahami, co všechno může v rourách pod povrchem kolovat, když Kuba geniálně pro překladač použije hlasový pokyn. Samozřejmě! Očividně jeho skvělá rumunská výslovnost způsobuje že Google translator vrací hodnotný reálný výsledek: "DIVOČÁCI". Vypadá to na první dobrodružnou noc v Transylvánii.
S takovým začátkem musí naše putování provázet třeba Hra na vonnou paměť Nevrlého Karpatských her. Formálně snad cestopis po rumunských Karpatech, fakticky ale cestopis pro duši.
Miloslav Nevrlý: „Královská hra, bratříčku, nenarodil-li ses s ní, nenaučíš se jí. Ale máš-li ji, máš ji navždy. Neomylně. Vdechneš vůni, kterou jsi čtvrt století necítil, a rázem zazáří staré cesty, dávné dívky, zpráchnivělé sruby, říční břehy. Tak jasně, jako bys je před hodinou opustil. Paměť na vůně je nejjasnější, nejhlubší, nejzvířečtější. Snad ji mají jen neužiteční, náruživí lidé. Proti vůním jsou jiné vzpomínky, deníky, obrazy sbírky z cest, jen matné a slepé.“
Vůně nám zůstaly v paměti, o ty se nepodělím tak pravou karpatskou nespoutanost alespoň obrazem...
Lucie Plicová
Jizerské hory na gravel bike "obrazem"
Jizerské hory jsou geomorfologickým celkem a nejsevernějším pohořím Česka. Pohoří bylo nazváno podle řeky Jizery, která pramení na svazích Smrku, což je nejvyšší hora české části hor.
Lucie Plicová
Šlapeme na Ještěd pro dobrou věc
Vyjeli jsme na kolech na Ještěd a pomohli sbírce na nový prales pod Ještědem. Aneb jízdu v balíku, nemám v malíku.
Lucie Plicová
Krušnohorská magistrála na štěrkoletech
Přes dvě stovky kilometrů, brutální převýšení, fantastické sjezdy, šest cyklo nadšenců a krásné stezky mezi lesy a loukami. V hlavní roli cyklistická Krušnohorská magistrála vinoucí se přes celé Krušné hory.
Lucie Plicová
Klettersteig Lehner Wasserfall, náročné a zábavné lezení
Zábavná, volitelně náročná ferrata obtížnosti D/E, se spoustou překvapení na závěrečném lanovém mostě.
Lucie Plicová
Klettersteig Stuibenfall v Ötztal
Ferrátové velikonoční lezení v Ötztalských Alpách. Nádherné lezení těsně vedle divokých vodopádů nabízející expozici, která vyráží dech.
Lucie Plicová
Velikonočním sněhem a ledem v Ötztalských alpách
Obergurgler Klettersteig, aneb jak jsme se díky množství sněhu nedostali ani pod nástupovou stěnu a nakonec z toho byla regulérní ledovcová tůra v mačkách.
Lucie Plicová
La Digue, vplujte do světa, ve kterém se zastavil čas
Maličký ostrov La Digue je ráj pro duši i oko. Přestože na délku měří jen několik kilometrů, je plný divokých i romantických pláží, bujné vegetace a obrovských suchozemských želv. Tady se rozhodně zastavil čas.
Lucie Plicová
Hiking, biking, sailing and swimming in Seychelles
Tisíce kilometrů od nejbližší pevniny, hluboko ve vyhřátém Indickém oceánu, leží ráj nedotčené přírody a nejkrásnějších pláží světa, souostroví Seychely.
Lucie Plicová
Šumavské pláně v bílé stopě "obrazem"
Běžkařské výlety ze Zadova, Kvildy, Modravy v bílé stopě po šumavských pláních patří mezi lyžařskou klasiku.
Lucie Plicová
Barcelona půlmaraton aneb po stopách Gaudího ve městě architektury
Pokud na nedělní závod přijíždíte na poslední chvíli, nemusíte mít obavy, že by vám z města něco uniklo. Trasa půlmaratónu totiž vede kolem všech velkých zajímavostí, na něž si jen dokážete vzpomenout.
Lucie Plicová
Jizerská magistrála aneb místo pro euforii vášnivého běžkaře
Lyžařské stopy vyvedou nadšence zimního sportu nejen ze známých středisek, Bedřichova a Jizerky, ale i z dalších nástupních míst jako Oldřichov, Nové Město pod Smrkem, Desná nebo Horní Polubný do přírody oblasti Jizerských hor.
Lucie Plicová
Jak vznikají sněhové vločky a proč mají vždy tvar šestiúhelníku
Sněhové vločky jsou shluky spojených ledových krystalků, které vznikají v oblacích s teplotou na nebo pod bodem mrazu.
Lucie Plicová
Podzimní Vysoké Tatry
Délka Vysokých Tater je zhruba 26 km a šířka 17 km. Pro svou nevelkou rozlohu bývají označovány za nejmenší velehory světa či Evropy.
Lucie Plicová
Jezero Alakol, trekování mezi skalními štíty Ťan-šanu
V Kyrgyzstánu jsme už navštívili horská jezera Issyk-kul a Song-kul. Cesta k nim ale nevyžaduje tolik úsilí jako k Ala-kulu (Alakolu). Takže namazat lýtka, obout kvalitní horskou obuv a vzhůru mezi skalní štíty Ťan-šanu.
Lucie Plicová
Bez turistů i signálu v panenské přírodě Kyrgyzstánu. Trek z Jety Oguz.
Hory, drsná příroda, zelená údolí plná koní či krav a pastevci v jurtách. To vše nabízí středoasijský Kyrgyzstán. V těchto končinách nepotkáte člověka a třeba za celý týden nechytíte mobilní signál.
Lucie Plicová
Kaňon "SKAZKA", Death Valley po kyrgyzsku !
Skazka je menší verze známého amerického Grand Canyon. Různé skalní útvary, barevné hory a údolí jsou natolik krásné, že se toto místo rychle stává novým schovaným "pokladem" Kyrgyzstánu.
Lucie Plicová
Kyrgyzstán, trek k ledovci Inylček
Celkově více než 100 kilometrů dlouhá trasa vede od zelených údolí plných stád ovcí a koní pasoucích se pod dohledem pastevců k zaledněným vrcholkům Ťan-Šanu, obklopujícím nejdelší kyrgyzský ledovec.
Lucie Plicová
Horse riding in Kyrgyzstan
V koňském sedle putujeme v horách Ťan Šanu přes vysoká sedla a zelená údolí. Pozorujene rozlehlou, otevřenou krajinu kolem jezera Sonköl, v dálce lemovanou hradbou majestátních vrcholů.
Lucie Plicová
Krakonošovo a východ slunce na Sněžce
Východ slunce je každodenní vystoupení slunce nad obzor v důsledku zemské rotace. Východu slunce předchází svítání, (neboli ranní soumrak), kterým končí noc a začíná den. Pozorovat východ nejvýše v česku je zážitek.
Lucie Plicová
Via ferrata v Bechyni Zářečí
"Cesta tam a zase zpět" po nejtežší české feratě v Bechyni D/E. Jedná se o obtížnou horizontální via ferratu, vedoucí těsně nad hladinou řeky Lužnice.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 105
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 653x
https://www.zkomfortnizony.cz