Vltavarun 2017! 2 dny! 360 km! 12 lidi v týmu! Šumava - Praha!

Čtvrtý ročník největšího štafetového běhu u nás o délce 360 kilometrů je minulostí, v neděli večer doběhli poslední běžci do pražského Braníku. Tomu nejrychlejšímu z bezmála třístovky dokončivších týmů to trvalo 23 hodin a 6 minut

Web pořadatele uvádí, že se jedná o 360 km dlouhý štafetový běh podél Vltavy ze Šumavy až do Prahy. Vltava Run je unikátní nejen svou délkou, ale také vedením trati. Běžíme chráněnou krajinnou oblastí Šumava, přírodním parkem Vyšebrodsko, soukromými lesy, kolem přehrad Lipno, Orlík a Slapy. 

Tento typ závodu má dlouhou historii v USA. Závod "Hood to Coast" byl inspirací nejen pro Vltavarun, ale mnoho takových běhů po celém světě.

Z místa startu ze Zadova na Šumavě startují vždy mezi prvními pomalejší běžci a postupně během dne přichází na řadu běžecká elita, která běží všech 36 úseků hluboko pod 4:00/km! Nás zahřívá radost z toho, že i takový dobrý tým s tolika nejrychlejšími běžci na úsecích se nám, hobíkům, dívá s uctivé vzdálenosti na záda. Samozřejmě jen chvíli!

Registrace na letošní ročník Vltava Run byly vyprodané během sedmi minut. Ještě loni to přitom trvalo měsíc a půl. Kapacita závodu není limitována počtem účastníků, ale počtem jejich aut na předávkách, říká pořadatel. Na mnohých místech podél Vltavy prostě nejsou parkoviště velikosti fotbalových hřišť. A tak pořadatelé závod řídí pomocí propracovaného logistického modelu tak, aby nedocházelo k přesycení předávek.

Vzhledem k přeplněné čekací listině se ale pořadatelé letos rozhodli navýšit kapacitu závodu o 50 týmů. Bohužel to bylo na mnoha předávkách již extrémně vidět. Hlavně tím, jak se závod a trať  "zahušťovala", když nás  doháněli později startující profesionální běžci.

Byla by velká škoda, aby tak geniální akci uškodila logistika předávek na místech, která nemají propustnost a kapacitu, díky navyšováním startujících. Pořadatel se na to snaží reagovat a tak změnil oproti loňsku vlastně tři úseky (Rožmberk - Rožmitál na Šumavě, Věžovatá Pláně - Zlatá Koruna) a posunul pět předávkových míst.

Trasu Rožmitál na Šumavě - Věžovatá Pláně jsem měla tu čest si zaběhnout a i když jsem nejdříve musela překonat skoro 300 výškových metrů stoupání, to co následovalo mne nadchlo. Přestalo pršet a na obloze se objevil můj oblíbený optický úkaz.  Úvaha o tom, jakým lomem a odrazem slunečního světla na vodních kapkách v atmosféře vznikají barvy duhy, mě pomáhá udržet tempo do dlouhého a táhlého kopce.

Pak následuje čistá radost, odbočka do vlhkého a mechového lesa. Prudký seběh přes kameny, kořeny a blátivé louže, které se snažím ze začátku bláhově přeskakovat. Přes vrcholky stromů je vidět večerní obloha hrající neskutečně červenými barvami. Je to zážitek být toho součástí. Sbíhám do vesničky s poetickým názvem Věžovatá Pláně, ležící na svazích horského hřbetu oddělujícího údolí Vltavy a Malše. Všechny naše úseky vedou naprosto úžasnou krajinou a ty pocity sounáležitosti se prostě nedají sdělit, musí se zažít..

Celý závod byl každopádně moc povedený. A nasazení všech lidí co se podílí na organizaci zaslouží obdiv. Znovu naše skvělá parta bláznů co se podporují, hecují, k tomu adrenalin, noční úseky. Rovněž velký respekt dobrovolníkům a hasičům na trati a v nočních občerstveních ve zbrojovnách. Obdiv týmu nevidomých běžců Nadace Leontinka za jejich neskutečné výkony, kterými dávali zabrat i svým trasérům a budili pozornost na všech úsecích. Kde jinde se dá třikrát za dva dny takhle parádně zmáčknout ? A ještě s partou kamarádů.

Letos to bylo už potřetí, kdy jsme si společně zaběhli Vltavu. Jsme spíše tým nadšenců nežli sprinterů, takže jsme tradičně celý závod jistili z předposledních pozic, ale má to něco do sebe. Dlouhý běh emocí, logistiky, nočních přesunů a hecování, jsme jako tým "Je to v hlavě" dokončili v čase 34 hodin a 58 minut.

Takže velké díky všem, kteří nás předbíhali! Díky všem, kteří i za cenu horšího času zpomalili a pokecali! Díky všem, kteří nám dali na trati napít! 

Ročník 2016 v našem podání: http://plicova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=521156