Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vltavarun 2017! 2 dny! 360 km! 12 lidi v týmu! Šumava - Praha!

16. 05. 2017 15:59:49
Čtvrtý ročník největšího štafetového běhu u nás o délce 360 kilometrů je minulostí, v neděli večer doběhli poslední běžci do pražského Braníku. Tomu nejrychlejšímu z bezmála třístovky dokončivších týmů to trvalo 23 hodin a 6 minut

Web pořadatele uvádí, že se jedná o 360 km dlouhý štafetový běh podél Vltavy ze Šumavy až do Prahy. Vltava Run je unikátní nejen svou délkou, ale také vedením trati. Běžíme chráněnou krajinnou oblastí Šumava, přírodním parkem Vyšebrodsko, soukromými lesy, kolem přehrad Lipno, Orlík a Slapy.

Tento typ závodu má dlouhou historii v USA. Závod "Hood to Coast" byl inspirací nejen pro Vltavarun, ale mnoho takových běhů po celém světě.

Z místa startu ze Zadova na Šumavě startují vždy mezi prvními pomalejší běžci a postupně během dne přichází na řadu běžecká elita, která běží všech 36 úseků hluboko pod 4:00/km! Nás zahřívá radost z toho, že i takový dobrý tým s tolika nejrychlejšími běžci na úsecích se nám, hobíkům, dívá s uctivé vzdálenosti na záda. Samozřejmě jen chvíli!

Registrace na letošní ročník Vltava Run byly vyprodané během sedmi minut. Ještě loni to přitom trvalo měsíc a půl. Kapacita závodu není limitována počtem účastníků, ale počtem jejich aut na předávkách, říká pořadatel. Na mnohých místech podél Vltavy prostě nejsou parkoviště velikosti fotbalových hřišť. A tak pořadatelé závod řídí pomocí propracovaného logistického modelu tak, aby nedocházelo k přesycení předávek.

Vzhledem k přeplněné čekací listině se ale pořadatelé letos rozhodli navýšit kapacitu závodu o 50 týmů. Bohužel to bylo na mnoha předávkách již extrémně vidět. Hlavně tím, jak se závod a trať "zahušťovala", když nás doháněli později startující profesionální běžci.

Byla by velká škoda, aby tak geniální akci uškodila logistika předávek na místech, která nemají propustnost a kapacitu, díky navyšováním startujících. Pořadatel se na to snaží reagovat a tak změnil oproti loňsku vlastně tři úseky (Rožmberk - Rožmitál na Šumavě, Věžovatá Pláně - Zlatá Koruna) a posunul pět předávkových míst.

Trasu Rožmitál na Šumavě - Věžovatá Pláně jsem měla tu čest si zaběhnout a i když jsem nejdříve musela překonat skoro 300 výškových metrů stoupání, to co následovalo mne nadchlo. Přestalo pršet a na obloze se objevil můj oblíbený optický úkaz. Úvaha o tom, jakým lomem a odrazem slunečního světla na vodních kapkách v atmosféře vznikají barvy duhy, mě pomáhá udržet tempo do dlouhého a táhlého kopce.

Pak následuje čistá radost, odbočka do vlhkého a mechového lesa. Prudký seběh přes kameny, kořeny a blátivé louže, které se snažím ze začátku bláhově přeskakovat. Přes vrcholky stromů je vidět večerní obloha hrající neskutečně červenými barvami. Je to zážitek být toho součástí. Sbíhám do vesničky s poetickým názvem Věžovatá Pláně, ležící na svazích horského hřbetu oddělujícího údolí Vltavy a Malše. Všechny naše úseky vedou naprosto úžasnou krajinou a ty pocity sounáležitosti se prostě nedají sdělit, musí se zažít..

Celý závod byl každopádně moc povedený. A nasazení všech lidí co se podílí na organizaci zaslouží obdiv. Znovu naše skvělá parta bláznů co se podporují, hecují, k tomu adrenalin, noční úseky. Rovněž velký respekt dobrovolníkům a hasičům na trati a v nočních občerstveních ve zbrojovnách. Obdiv týmu nevidomých běžců Nadace Leontinka za jejich neskutečné výkony, kterými dávali zabrat i svým trasérům a budili pozornost na všech úsecích. Kde jinde se dá třikrát za dva dny takhle parádně zmáčknout ? A ještě s partou kamarádů.

Letos to bylo už potřetí, kdy jsme si společně zaběhli Vltavu. Jsme spíše tým nadšenců nežli sprinterů, takže jsme tradičně celý závod jistili z předposledních pozic, ale má to něco do sebe. Dlouhý běh emocí, logistiky, nočních přesunů a hecování, jsme jako tým "Je to v hlavě" dokončili v čase 34 hodin a 58 minut.

Takže velké díky všem, kteří nás předbíhali! Díky všem, kteří i za cenu horšího času zpomalili a pokecali! Díky všem, kteří nám dali na trati napít!

Ročník 2016 v našem podání: http://plicova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=521156

Autor: Lucie Plicová | úterý 16.5.2017 15:59 | karma článku: 15.51 | přečteno: 370x

Další články blogera

Lucie Plicová

Dolomitské železo v blízkosti Tre Cime di Lavaredo

Za první světové války tu vzduchem svištěly kulky v bojích o italsko rakouskou hranici. Dnes patří skalní masiv Drei Zinnen nebo li Tre Cime kompletně Itáli a láká turisty z celého světa.

21.11.2017 v 18:48 | Karma článku: 17.50 | Přečteno: 385 | Diskuse

Lucie Plicová

Mittaghorn Klettersteig ve Švýcarských Alpách

Panoramatická ferrata vedoucí na třítisícovku v Bernských Alpách aneb Mittaghorn ve výšce 3 143 m.n.m.

16.11.2017 v 16:29 | Karma článku: 13.36 | Přečteno: 239 | Diskuse

Lucie Plicová

Jägihorn Klettersteig, ferrata s panoramatickými výhledy na walliské čtyřtisícovky

Klasická zajištěná cesta na vrchol Jägihorn (3 206 m.n.m.) v kouzelném koutě Švýcarska, Walliských Alpách.

16.11.2017 v 15:09 | Karma článku: 14.59 | Přečteno: 280 | Diskuse

Lucie Plicová

Orlí stezka s nadílkou sněhu

Nejodvážněji vedená horská túra v celých Tatrách má blízko k zajištěným cestám známých z Alp a patří k nejobtížnějším turistickým podnikům.

13.11.2017 v 12:47 | Karma článku: 17.96 | Přečteno: 535 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Jiří Stratil

Jak nedostavět Staroměstské náměstí? III

Tím, že budeme neustále čekat na ještě lepší řešení, vždy s výmluvou, že každý předložený návrh je málo, neboť neuspokojuje zájmy a potřeby všech.

22.11.2017 v 12:43 | Karma článku: 4.12 | Přečteno: 129 | Diskuse

Jan Řeháček

Za devatero fotkami (Islandské silnice)

Fotit ubíhající krajinu přes čelní sklo auta je jako test pozornosti. Něco zajímavého se objeví na obzoru a vy musíte během dvou vteřin popadnout foťák a prásk. Ale fotky ze silnic mám přesto rád pro jejich sjednocující motiv.

22.11.2017 v 9:09 | Karma článku: 13.32 | Přečteno: 228 | Diskuse

Zdeněk Huspek

Říjnové cyklofotofoto

Vraťme se o měsíc zpátky, kdy podzim zářil v plné své kráse. Ten den jsem na kole a s foťákem zajel k rybníku U dubu, kam si chodí posedět rybáři...

21.11.2017 v 21:08 | Karma článku: 12.58 | Přečteno: 254 | Diskuse

Lucie Plicová

Dolomitské železo v blízkosti Tre Cime di Lavaredo

Za první světové války tu vzduchem svištěly kulky v bojích o italsko rakouskou hranici. Dnes patří skalní masiv Drei Zinnen nebo li Tre Cime kompletně Itáli a láká turisty z celého světa.

21.11.2017 v 18:48 | Karma článku: 17.50 | Přečteno: 385 | Diskuse

Jiří Stratil

Jak nedostavět Staroměstské náměstí? II

Pasivitou a čekáním co bude dál. Je třeba v této věci stále vyvíjet jak tvůrčí úsilí, tak i úsilí různým způsobem podpůrné.

21.11.2017 v 9:59 | Karma článku: 4.78 | Přečteno: 156 | Diskuse
Počet článků 70 Celková karma 17.46 Průměrná čtenost 405

Myšlenkami na cestách, srdcem dobrodruh a šprýmař. Aktivní usměvavá sportovkyně s nepromokavým tělem, láskou k přírodě, výletům a nespoutanou myslí, žijící nejen sportem. 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.