Kawah Ijen, výstup na sopečný monument východní Jávy

Sopka Kawah Ijen se nachází na východní Jávě v blízkosti městečka Banyuwangi, cca 900 km východně od hlavního města Jakarta. Výstup na její kráter je jak cesta do pekla.

Indonéská Jáva se chlubí hned dvěma světovými unikáty. Jeden z nich se nachází na západním cípu země a je jím zcela ojedinělá těžba síry na dně kráteru aktivní sopky. Druhým unikátem je nejkyselejší jezero na světě.  Vzniklo společně s dešťovou vodou a sirnými výpary přímo v kráteru.

Vzniklo tak jezero plné kyseliny sírové, s jasně zelenou barvou, o velikosti zhruba jednoho kilometru.

Aby vědci mohli změřit kyselost vody uprostřed jezera, museli plout v gumových člunech a speciálními rukavicemi odebírat vzorky. Naměřili rekordní PH 0.4 ( pro srovnání běžná užitková voda má PH 7), které dělá z této vodní plochy nejkyselejší jezero na světě. Sirný potok, který z 50 stupňového jezera vytéká tak zaplavuje okolí, které překvapivě bují živou vegetací. 

Vše je pokrytou žlutou sírou, ve vzduchu je síra cítit rovněž a občas není díky sirným výparům na krok vidět.  Kráter Kawah Ijenu leží ve výšce 2148 metrů. Když vyjdete na jeho vrchol, otevře se vám pohled na ohromné a nádherné modrozelené sirné jezírko, které leží uvnitř kráteru (vyhněte se pokušení v něm smočit ruce, díky síře obsahuje spíš kyselinu než vodu).

Horníci z kráteru Kawah Ijen nemají život jako peříčko. Na zádech jim totiž leží deset hodin denně sto kilo síry. S košíky narvanými sírou se táhnou až z útrob kráteru. Každý den se tak dělníci ocitají někde na hranici mezi nebem, peklem a smrtí.

Horník začíná práci v noci. Deset hodin denně, šest dní v týdnu. Jeho úkolem je donést co nejvíc síry do náklaďáku čínské společnosti stojícího na parkovišti pod kopcem. Ke kráteru stoupáme společně. Všichni znají trochu anglických slovíček a tak konverzujeme a vtipkujeme. K nám se připojil Muhidin. Je malý, hubený, se šibalským úsměvem na tváři. Tak jako všichni tady. Odvážím se vyslovit otázku, která mě pálí už několik hodin: „Máš svou práci rád?“ Rozesměje se a odvětí „Ano, mám svou práci rád. Žádnou jinou nemám."

Každý horník nosí 60 až 100 kg síry v košících, které si pletou z bambusu. Všichni horníci bez pochyby nosí na zádech víc, než sami váží. I my zkoušíme bambusové košíky s naloženou sírou zvednou ze země, ani se nehnou! Na živobytí zde, bychom si nevydělali ani náhodou.

A co za to? Dva dolary. Jenže jim to nevadí, nic nemají, vystačí si s úsměvem na tváři a krabičkou cigaret. Neprosí o bakšiš, když si je vyfotíte, nestěžují si na svůj život a ještě se při své práci stihnou mezi sebou pobavit vzájemným pošťuchováním.